10 špatných návyků v péči o rostliny

Domovy většiny z nás určitě zdobí všelijaké druhy pokojových rostlin. Staráme se o ně tak nějak obecně, zalijeme je, občas sebereme suchý nebo žlutý list. Sem tam i přihnojíme. Jenže každá rostlina je jiná, mnohdy pochází z odlišných podnebí či pásem a vyžaduje tedy i odlišnou péči. Kde jedna chce vyšší vlhkost, tam chce jiná zase pěkně sucho. A naše obecná péče se někdy nesetkává s pozitivní odpovědí ze strany našich pokojovek. Jaké špatné návyky si někteří nosíme, pokud jde o péči o naše zelené tvorečky?

 

BASICS 101: Drenáž a vzdušnost substrátu

Jako majitelé pokojových rostlin je zřejmě máte rádi a chcete jim dát tu nejlepší možnou péči, aby vám dělaly radost a prospívaly. Ovšem příroda je zajímavá tím, že si mnohdy vystačí s málem, což my lidé nejsme schopní, nebo možná ochotní pochopit. A proto neustále přeléváme svoje orchideje, zbytečně zaléváme kaktusy v zimě, nebo cpeme štěrk či keramzit na dno našich květináčů.

Dnes vám vysvětlím, jak se to má vlastně s drenáží.

Odkvetlá bromélie že může znovu kvést?!

Bromélie jsou krásnými květinami, se kterými je třeba mít trpělivost. Ještě větší, než s orchidejemi. Protože než vám vykvete jednou bromélie, do té doby vám třikrát stihnout rozkvést a shodit květy orchideje.

V zahradnictví nebo květinářství zaujme hned na první pohled. Zelená růžice, z jejíhož středu kouká krásný, barevný květ. Přinesete si ji domů, kde vám dělá radost takové dva, možná tři měsíce, a pak najednou zjistíte, že květ usychá a vůbec celá rostlina je nějaká chcíplá...

Už jste někdy bromélii v takovém stavu vyhodili?

Pokud ano, tak jste nemuseli. Mohla vám dělat radost dál, a ještě dvojnásob!

Proč kořeny uhnívají?

Ve světě rostlin není zásadní to, co se děje "nad zemí". Hlavní je to, co se děje "pod povrchem". Kořeny jsou nejdůležitějším orgánem rostlin. Zajišťují výživu, pevné usazení v půdě, růst. Ani si mnohdy neuvědomujeme, že rostlině ubližujeme, ačkoliv na pohled vypadá docela zdravě.

Proč vlastně kořeny uhnívají? Co to způsobuje?

Možná si řeknete jednoduše, jako každý z nás: "Kořeny hnijou tehdy, když mají příliš mnoho vody." Jinými slovy, když je rostlina přelitá.

A víte co? Není tomu tak. Lidé stále nemají dostatečné znalosti a porozumění tomu, jak rostliny vůbec žijí, což nás uvádí v přesvědčení, že zálivka je vždy nejdůležitější.

Floristin život: Jaké květiny mám doma?

Za celou dobu, kterou trávím čas tvořením článků na tento svůj blog, jsem se nezmínila o tom, jaké květiny mám vlastně doma já. Tak to chci napravit.

Květinami jsem posedlá. Ráda se jimi obklopuji, a pokud se u nás doma objeví prázdný prostor, chci jej zaplnit nějakou květinou. Ovšem je nutné zachovat kompromis, mám totiž doma vášnivého hráče her, a jelikož v tomto odvětví strávil značnou část svého pracovního života, máme doma a ještě budeme mít hodně postaviček v různých velikostech, stejně tak i modelů malých letadel, které můj muž staví.

BASICS 101: Přesazování

V dnešním článku se podíváme hlouběji do problematiky přesazování květin. Zřejmě se může zdát, že na přesazování není nic zvláštního ani náročného. To není, ale tady nejde o nás, ale o naše rostliny. Abychom jim co nejméně uškodili a mohly nerušeně pokračovat ve svém růstu, je potřeba dodržovat několik základních pravidel.

Rostliny a lidská psychika

Kam zamíříte, když máte všeho plné plné zuby? Když chcete pryč od ruchu? Na chatu? Do přírody? Pak se není čemu divit. Má to svůj dobrý důvod.

Již odnepaměti lidé využívají rostliny k léčebným účelům. Že byliny a stovky různých druhů rostlin mají na zdraví blahodárný vliv, je známo. Je ale důležité také zmínit, jak působí rostliny na lidskou psychiku. Jak dokáží zklidňovat. Uvolňovat. 

Rostliny byly a budou mou oázou klidu, do které se ponořím vždy, když je mi úzko. Jsou tichými společníky, kteří dokážou vnímat lidské emoce (více o této kontroverzní problematice se brzy dozvíte v dalších článcích), ulevovat od stresu. Když jsem prožívala nejhorší období, kdy jsem byla v rizikovém těhotenství s nemocným partnerem, měla jsem pocit, že stresové hormony a adrenalin, kterých mi v těle koluje zřejmě nějak moc, ovlivní negativně mého vyvíjejícího se syna. Tak jsem se začala svým pokojovkám věnovat víc. Když to šlo, byla jsem schopná si je prohlížet i dvě hodiny, dotýkat se listů, pozorovat barvy, tak dlouho, dokud to moje hlava, moje psychika potřebovala.